Vodnář
Charakteristika: Lidé narození ve znamení Vodnáře jsou ovlivněni dvěma charakterově odlišnými planetami. Saturn jim dává klid, soustředění a vytrvalost, zatímco Uran jim působí neklid, originalitu a vznětlivost. Tyto vlastnosti se u nich málokdy vyskytují odděleně, ale jsou v jejich povaze obsaženy ve vyvážené směsi. Tito lidé mají velmi pevnou vůli, kterou čas od času vystřídají nerozváľným činem, protoľe si ukládají často velmi náročné úkoly a připadá jim pod úroveň poradit se o postupech. V ľádném případě ale nejsou nepřizpůsobiví a nikdy netrvají na tom, aby se situace vyvíjely podle jejich přání. Nitro Vodnářů je jemné a křehké a pokud mohou, snaľí se vyhnout konfliktům. Ve své podstatě to jsou lidumilové, kteří se zajímají o sociální problematiku a snaľí se hledat a najít řeąení různých nespravedlností. Milují přírodu a snaží se odhalovat tajemství jejích zákonů a jsou v řešení problémů, které si stanovili neúnavní. K těmto lidem patří snášenlivost, laskavost a tolerance, a proto dovedou být obětavými i soucitnými přáteli a jejich touhou je, získat něco z toho i od vlastního okolí pro sebe. Tito lidé jsou plní neuvěřitelných nápadů, které dovedou systematicky promýšlet, ale zpravidla bývají ve velkém předstihu oproti tomu, na co jsou lidé zvyklí a tak zažívají častá nepochopení a zklamání, ale z těch je vyléčí nový, rovněž originální nápad, aby se historie mohla opakovat. Jsou to snílci, kteří by si zasloužili chápavé okolí a jeho vydatnou pomoc, protože jejich představy jsou řízeny hlubokým idealismem a snahou zlepšovat celý svět a ještě něco v sousedství. Vodnář platí jako ten, který dává věci do pohybu, odstraňuje překážky a osvobozuje od tísní. Má velkou představivost a intuici, která mu umožňuje rozpoznat skryté souvislosti a vidět „za roh“, ale málokdy se se svými, často neveselými poznatky svěřují. Vodnáři nesnášejí omezování své svobody, trpí v malých prostorech bez širokého rozhledu a bez možnosti volného pohybu. Nevydrží dlouho na jednom místě a jakmile někam dojedou, už myslí na návrat, ale nikoho nenutí, aby s ním sdílel jejich neklid.
Fotky
Povaha: sangvinická
Vládce: Uran, Saturn
Živel znamení: vzduch
Kov: olovo
Barvy: modrá, bílá,
Kameny: fluorit, perly achát, tyrkys, onyx,
Šťastná čísla: 2, 30, 4, 9, 10, 15, 39, 45, 49,
 
 
 

Call of Duty: Black Ops

Call of Duty: Black Ops recenze (singleplayer)
Tato recenze si neklade ambice otevřít vám oči. Pokud patříte mezi milióny fanoušků série Call of Duty, pravděpodobně už totiž Black Ops hrajete a se zhruba stejnou pravděpodobností jste si vědomi toho, jaké limity a chyby herní systém tohoto válečného opusu dlouhodobě má. Vytýkat dnes některé hře v sérii CoD striktně lineární postup v misích, přehnaně megalomansky naskriptované scény nebo relativně krátkou herní dobu nemá valného smyslu. Z toho všeho se za ta léta staly standardní vlastnosti série, se kterými hráči počítají a v mnoha případech je dokonce vyhledávají.

Najdete je pochopitelně i v Call of Duty: Black Ops, o které se z pozice vývojářského týmu tentokrát postaralo, fanoušky ne zrovna uznávané, studio Treyarch. Pro něj mělo být Black Ops jakousi finální zkouškou, která má odpovědět na otázku, zda jsou tito kalifornští vývojáři schopni vyprodukovat hru, která bude alespoň srovnatelná s Modern Warfare 2 a dalšími díly série, které nesou podpis Infinity Ward.
Agent bez minulosti

Treyarch se v Black Ops snaží vyrovnat svým slavnějším kolegům, jak to jen jde. Příběh Alexe Masona a lidí z jeho blízkého okolí je vyprávěn přesně tak, jak očekáváte – rychle, adrenalinově a trochu zmateně. Se záplavou informací, které na Masona, toho času připoutaného k elektrickému křeslu, chrlí tajemný muž za sklem, je docela obtížné držet krok. Konspirace, války, infiltrace, zrady a nečekaná setkání i loučení. To je příběh Black Ops ve zkratce a nutno uznat, že za určitou zmatečností se skrývá poměrně slušný béčkový politický thriller.

Vyslýchaný Mason se musí vypořádat se vzpomínkami na všechny důležité akce, kterých se v minulosti zúčastnil, a vyprávění obohatí i několik epizod s ostatními hrdiny příběhu v hlavní roli. Díky tomu nebyli autoři omezeni ani časem ani místem vyprávění, a v Black Ops se tudíž podíváte na atraktivní místa doslova po celém světě. Ať už se ocitnete ve Vietnamu, Laosu, Rusku nebo na Kubě, pokaždé si můžete být jisti spektakulární podívanou. Žádné komorní mise se v Black Ops nekonají a i přes několik málo poklidnějších okamžiků se vždy jako tsunami přežene obří přestřelka, která vás nenechá vydechnout. Ostatně, každé vydechnutí může být vaším posledním.
Nezastavuj se!

Stejně jako předchozí díly CoD i Black Ops jsou samozřejmě založeny na skriptovaných scénách, které mají hráčům hned od začátku otevřít pusu dokořán. Nevýhody, které tento přístup nese, jsou všem známé, ovšem v Infinity Ward byli vždy schopni je poměrně dobře zamaskovat. Treyarchu se to bohužel v Black Ops daří o poznání hůře a okamžiků, kdy do uší znějící dramatická hudba kontrastuje s naprostou strnulostí okolí, které trpělivě čeká na váš krok, je poměrně dost.

Druhým extrémem jsou pak situace, kdy se třeba jen na chvíli zapomenete za svými spolubojovníky, kteří probíhají mezi kulkami zručností Chucka Norrise. Tehdy totiž takřka bez výjimky umíráte pod brutální salvou střel. A ten samý osud vás potká i jindy, pokaždé, když se byť jen nepatrně odkloníte od postupu nalajnovaného vývojáři. S občasnými výkyvy tohoto typu se v naskriptovaných hrách musí počítat, v Black Ops je ale problém v tom, že hra se pokaždé chová jinak, a tudíž nelogicky.

V jedné scéně dostáváte, skrčeni za pořádně bytelným krytem, jednu ránu za druhou (a to přesto, že vedle vás stojí spolubojovník a v pohodě střílí kolem), jinde vám k ukrytí postačí dřevěný stůl. Někde je kulomet takřka neporazitelnou zbraní, a když z něj střílíte, nepřátelé nemají šanci vás dostat – když se ale o pár minut později postavíte za stejnou zbraň znovu, smrt vás nemine, a to přesto, že kolem vás stojí ostatní bratři ve zbrani.

Nesnažím se zde upozornit na nerealističnost, nevadí mi dokonce ani linearita, ale každá hra zkrátka musí mít svá vnitřní pravidla, která platí pokaždé. Black Ops je ale bohužel nemá a jediným důsledkem toho je, že na vyšších obtížnostech budete neustále trestáni za prohřešky, které si sami ani nebudete mít čas uvědomit. Když se toto všechno navíc spojí se situacemi, kdy se na vás hrnou nekonečné vlny nepřátel do té doby, než uděláte to, co se po vás chce (což ale může vzhledem k výše řečenému chvíli trvat), nemůže to vyústit v jiný výsledek než v sérii frustrujících okamžiků, které nemůže za zábavu považovat snad ani ten největší masochista.
Call of Duty 2010

Kdyby se v herních kritikách hodnotila položka „výprava“, dosáhli by lidé z Treyarch s Black Ops k nejvyšším příčkám. Ucházející prostředí a zajímavé lokace ještě umocňuje perfektní ozvučení a výborná grafika (zejména obličejů). Z Black Ops se tak stává herní ekvivalent filmů Michaela Baye, a to říkám bez jakékoliv nadsázky nebo ironie.

Velkorysý rozpočet na vývoj hry je vidět na každém kroku, hrdinové příběhu jsou nadabovaní slavnými hollywoodskými herci (za všechny jmenujme Garyho Oldmana, Sama Worthingtona nebo Eda Harrise), k dispozici máte obrovské množství hezky zpracovaných zbraní, na pozadí hrají klasické licencované songy a člověk si občas říká, že i vojáci kolem mají po kapsách balíky stodolarovek.

Investice nacpané do jiných složek hry ale podle všeho osekaly rozpočet na umělou inteligenci. Ano, naskriptované hry ji ani moc nepotřebují, říkáte si, a máte nepochybně část pravdy. Ale Black Ops skutečně v některých chvílích připomíná sraz sebevrahů. Zatímco nepřátelé na vás nabíhají ve stylu Serious Sama, vaši spolubojovníci nemají na práci nic lepšího než skákat do proudu vašich střel a následně vám za to nadávat. V multiplayeru, o kterém již nyní připravuje článek Dan Vávra, samozřejmě tyto problémy odpadají, ale zážitek ze hry pro jednoho hráče nepochybně snižují.
Kolik?

V rámci svého subžánru, říkejme mu třeba casual střílečky, je Black Ops slušnou hrou, která přináší většinu toho, co od ní fandové mohou čekat. Přes všechno výše řečené se při hraní nebudete nudit a během osmi až devíti hodin, které vám hraní singleplayeru Black Ops zabere, uvidíte řadu scén, které vám jiné současné hry zkrátka nenabídnou.

S finálním hodnocením Black Ops počkáme tentokrát až na recenzi multiplayeru. Ostatně i na samotné hře je znát, že mód pro jednoho hráče je zde spíše nutným zlem a jsme si vědomi, že velká část z vás si nové Call of Duty vychutná právě a jen díky propracovaným online bitvám. Pokud bychom se ale i přesto měli bavit čistě o singleplayerové části, nevysloužila by si Black Ops na naší hodnotící stupnici více než šestku.